16.05.2012

V úterý 15.5. 2012 byly do školy doručeny výsledky didaktických testů společné části státní maturity. Všichni maturanti uspěli ve svých povinných didaktických testech. Blahopřejeme! Výsledky si mohou vyzvednout osobně v ředitelně školy.

11.05.2012

10. května 2012 Studenti a studentky Gymnázia v Roudnici nad Labem postoupili po velmi namáhavém a úmorném závodě krajského přeboru v orientačním běhu v obci Oleško (mapa Muničák) do celorepublikového kola v obou kategoriích. Moc děkujeme za snahu, všem studentům blahopřejeme a těšíme se na ještě lepší výsledky v červnových závodech. Kat. DIII,HIII+DIV,HIV 1. Gymnázium Roudnice n.L 57b.…

Zobrazit celý článek

10.05.2012

Gymnázium Roudnice nad Labem vyhlašuje 2. kolo přijímacího řízení pro přijetí ke vzdělávání v oboru 79 41 K/41 - Gymnázium, čtyřleté denní studium, od školního roku 2012/13. Ke studiu budou přijímáni žáci z 9. tříd ZŠ. V rámci přijímacího řízení se nekonají písemné přijímací zkoušky. Kritéria pro přijetí jsou stejná jako v 1. kole. Přihlášky potvrzené ředitelem základní školy musí uchazeči z 9. …

Zobrazit celý článek

5. Zácvik

12.02.2011 10:50

Souhlasil jsem, a tak jsme se vydali k městu.

„Tohle je Giran.“ Řekl mi Adamantin. „Je to taková hlavní tepna obchodu. V Přístavu Giranu je veliké tržiště.

Tady jsou ale jenom kamenné obchody kde prodávají N.P.C.“

„Co je to N.P.C.?“ zeptal jsem se nechápavě.

„To je zkratka. Znamená to non-player character. Čili postava bez hráče. Všechny je ovládá počítač. Jen se ptej dál.“ Vyzval mě Adamantin a začal zase něco zapisovat.

„Co znamená to =GM= co máš před jménem?“

„To znamená Game Master. Správce hry. Starám se o tohle všechno.“

„Pověz mi o tomhle místě.“

„Celá země kde jsme, se jmenuje Aden kontinent. Hlavní město se jmenuje Aden a mince jsou Adeny.

Tohle je Giran, jeden ze sedmi hradních měst. Jako všechna ostatní má i on svůj zámek, který se dá dobýt a může v něm sídlit klan. Další města jsou Dion, Gludio, Oren, Goddard, Stuttgart a již zmiňovaný Aden.“

Procházeli jsme městem, až jsme se dostali na náměstí.

Vládl tam čilý ruch. Spousty lidí, elfů, orků a trpaslíků se prohánělo sem a tam bez zjevného pořádku a neustále si o něčem povídali.

Abychom mohli pokračovat v rozpravě, museli jsme z náměstí pryč.

Procházeli jsme hlavní ulicí. Na každé straně z ní vybočovali vchody ve zdech, vedoucí na menší náměstí s obchody.

„Pojď tudy.“ Řekl Adamantin a zabočil do průchodu vpravo.

Přešli jsme náměstí a vešli do jednoho z obchodů.

Stáli tam tři lidé a jeden elf.

Elf a jeden člověk stáli vedle sebe za pultem, druzí dva stáli každý z jedné strany pultu.

Adamantin zamířil k elfovi.

„Potřeboval bych věci pro bojovníka tady na Nexta.“

Řekl mu.

Elf přikývl, zahrabal pod pultem a začal vytahovat věci na pult.

Vyndal koženou vestu, kožené kalhoty, boty z kůže vyztužené železným plátem a rukavice, jenom z takového kusu hadru. Potom vytáhl meč, pomalu větší než já.

Adamantin vzal meč do ruky a potěžkal ho.

„Tím jsme se dostali k dalšímu rozhodnutí. Jako lidský bojovník si můžeš vybrat mezi třemi typy umění boje, podle kterého budeš potom dostávat nové skilly.

Můžeš být bojovník, rytíř, nebo tulák. Bojovník si později může vybrat mezi gladiátorem a pánem války.

Gladiátor používá jako zbraň dva meče, pán války používá halapartnu. Rytíř si může vybrat mezi paladinem a temným mstitelem. Temný mstitel používá štít a meč a paladin taky, ale paladin je lepší na boj proti démonům, zatímco temný mstitel si dokáže démona přivolat. Tulák si může vybrat mezi lovcem pokladů a jestřábím okem. Jestřábí oko používá luk a lovec pokladů používá dýku.“

Vykládal Adamantin, zatímco jsem se navlékal do koženého brnění.

„Takže co bys chtěl být ty?“ zeptal se nakonec.

„Nevím, ale asi bych chtěl Tuláka. Budu mít alespoň začáteční skilly na luk a dýku a budu si moct vyzkoušet obě.“ Řekl jsem nejistě.

„Vedle ukazatele zdraví je napsaný tvůj level. Teď by měl být dvacet. Jak budeš zabíjet monstra, budeš dostávat zkušenosti v procentech. Na každých sto procentech se zvýší tvůj level, při tom tě na chvilku vždy ozáří kruh světla. Jak budeš postupovat na vyšší levely, budeš dostávat nové skilly, a na čtyřicátém levelu si budeš moct vybrat mezi lovcem pokladů a jestřábím okem.

Na sedmdesátém šestém levelu pokročíš na další stupeň, pokud jako lovec pokladů, potom na dobrodruha a když budeš jestřábí oko, postoupíš na střelce.“ Přednesl Adamantin jako by to říkal už tisíckrát.

„Dobře dobře, můžu si teda koupit tu dýku a luk a pak je můžeme jít někam vyzkoušet?“ Zeptal jsem se trochu

nedočkavě. Tyhle dlouhé proslovy jsem neměl nikdy moc rád.

„Vidím tvoje nadšení do hry, to je dobře. Půjdeme teď do Giranského hradu a po cestě si zkusíš ty zbraně.

O chvíli později jsme už vycházeli z města. Já na zádech toulec se šípy a lukem, u pasu pochvu na dýku a vedle ní zavěšený meč. Dýku jsem teď držel v ruce a přejížděl prstem po ostří.

Nebyla to nijak zvlášť zdobená ani zvláštně tvarovaná dýka, ale čepel měla vražedně ostrou.

Přišel jsem na to, že v téhle hře mám určitou regeneraci, a teď jsem se bavil řezáním sám sebe do ruky. Rána se za chvilku vždycky zahojila. Adamantin řekl, že je to díky tomu že to zranění mi ubírá jenom málo života a moje regenerace to dokáže vyléčit skoro okamžitě.

Po chvíli chůze jsme se vzdálily od Giranu a kamenná cesta přešla v prašnou cestičku klikatící se až ke vzdálenému hradu.

„Ty jsi na tohle všechno sám?“ zeptal jsem se ho.

„Ne, je ještě jeden GM a potom je tu taky admin, ale ten nehraje aktivně, jenom spravuje server.“

„A co ten druhý GM, taky chodí pomáhat nově příchozím?“

„Ne, ten spravuje Gracii, to je zase něco úplně jiného než Aden. Třeba se tam někdy taky podíváš, až budeš trochu lepší. Nechtěl sis náhodou zabojovat?“ zeptal se.

Dychtivě jsem přikývl.

Adamantin tleskl, a vedle cesty se objevil Vysoký rytíř v brnění, s obrovským mečem a bez hlavy.

„Jak mám asi zabít tohohle?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Snaž se, přijdeš na to.“ Řekl Adamantin, posadil se vedle cesty a pozoroval, co udělám.

Vytáhl jsem luk a střelil do rytíře. ¨

Šíp probodl pláty a rytíř se skácel na jedno koleno.

Trefil jsem ho ale jenom do boku a nechtěl jsem čekat, až vstane a rozeběhne se ke mně, proto jsem radši vytáhl dýku, přiběhl k němu a vrazil mu ji do srdce.

Ostří projelo brněním bez větší námahy, rytíř zmizel a mě ozářil kruh světla.

Můj level vzrostl hned o dva.

Adamantin v trávě mi zatleskal, zvedl se a pokračovali jsme v chůzi.

Po chvíli opět tleskl a objevil se další protivník.

Byla to asi o hlavu vyšší osoba než já, nejspíš žena, a z hlavy jí vyrůstaly místo vlasů hadi.

Nad hlavou měla jméno: „Ancident soldier“.

Střelil jsem do ní lukem, ale minul jsem.

Ona se po mě otočila, a začala něco šeptat, při čemž se kolem ní rozprostřela krvavě rudá pěticípá pavučina.

Poznal jsem, že něco kouzlí, a vystřelil jsem po ní další šíp.

Tentokrát jí trefil do boku, ale ona se ani nepohnula a dokončila kouzlo.

Na mém těle naskákalo spousty krvavých škrábanců a ukazatel života klesl na polovinu.

Rozeběhla se ke mně a hadi na hlavě se jí děsivě zmítali.

Vystřelil jsem ještě jednou, tentokrát jsem zasáhl hlavu, ale jí to bylo jedno a běžela dál, vytáhl jsem dýku a chystal jsem se na útok.

„Dýkař je rychlý a zákeřný!“ volal na mě Adamantin.

Nějak jsem pochopil, co mi tím chtěl naznačit.

Rozeběhl jsem se naproti svému nepříteli. Běžel jsem o hodně rychleji než normálně a za chvíli jsme se střetli.

Máchla po mě rukou s ostrými drápy, ale já uskočil a vrazil jí dýku do břicha.

Ona ale stále žila.

„Největší poškození dýkou dáš do zad!“ Poradil mi Adamantin ještě jednou.

Přikrčil jsem se, protože se po mě sápaly její hadí vlasy, vrazil jí dýku do nohy, tím ji přinutil aby si klekla, skočil jsem za ni, zarazil jí dýku hluboko do krční páteře a trhl dolů.

Padla mrtvá k zemi, inventář mi výrazně ztěžkl a postoupil jsem o další dva levely.

Adamantin mi uznale zatleskal a šli jsme dál k hradu.

Pár desítek metrů se Adamantin zastavil a tleskl ještě naposledy.

Přede mnou se objevila obrovská příšera. Vypadala jako přerostlá kachna s lidskou postavou.

Nad hlavou s obrovským zobanem se vznášel nápis: „Junior Watchmen“.

„Tenhle je o hodně lepší než ti dva předchozí. Musíš použít nějaké skilly abys ho zabil a i tak to bude veliký problém.“ Řekl Adamantin jako by nic a posadil se do trávy.

„To může taky zabít on mě?“ Zeptal jsem se.

„No samozřejmě že ano. To by jinak nebyla žádná zábava no ne?“ usmál se GM.

Otevřel jsem si okno skillů. Bylo tam hodně čtvercových polí, každé jinak barevné.

Když jsem si chtěl jeden ze skillů prohlédnout, samo se vysunulo okno s popisem. Prohlížel jsem jeden za druhým, a nakonec jsem tři vybral.

Sami se rozsvítili, zvětšily a přesunuli se do pod ukazatel života.

Mohl jsem je tak používat, aniž bych je složitě hledal.

Byli to: „mortal blow“ pro dýku, „power shot“ pro luk a „bleed“ také pro dýku, který způsoboval krvácení.

Teď byl na řadě Watchmen.

Vytáhl jsem luk, pomyslel na power shot, a v tětivě se objevil svítící šíp.

Natáhl jsem tětivu a vystřelil.

Nebyl jsem zrovna dobrý střelec, takže se šíp netrefil.

Rychle jsem se pokoušel nabít power shot znovu, ale nešlo to, vypadalo to, že se musí chvíli nabíjet.

Vystřelil jsem další, tentokrát normální šíp.

Ocelový hrot proletěl vzduchem a zabodl se mu do boku.

Watchmen se na mě tázavě zadíval, potom mu pohled spadl na šíp v boku a údiv přešel v rozzuření.

Když se proti mně rozeběhl, schoval jsem dýku, protože by mi asi stejně byla k ničemu v souboji s takovou obludou.

Tasil jsem meč a připravil se k boji.

Když byl Watchmen už jen pár metrů ode mě, přikrčil se, rozpřáhl ruce a chtěl do mě narazit. V rychlosti ve které byl by mi tím zpřelámal všechny kosti v těle.

Naštěstí se mi podařilo včas uskočit.

Příšera se neuvěřitelně rychle otočila a rozmáchla se po mě obrovskou tlapou s dlouhými zahnutými drápy.

Nezbylo mi než znovu uskočit, potom ještě jednou a potom jsem se musel přikrčit, protože se mi rozmáchl po hlavě.

Než se stihl znovu napřáhnout, proskočil jsem mu pod nohama a rozřízl mu lýtko.

Klekl na jedno koleno a vydal ze sebe nelidský, hrdelní zvuk. Potom vstal, trhavě se otočil a probodl mě pohledem, který by mě dokázal sám o sobě zabít.

V jediném okamžiku mě chytil za nohu a zvedl ze země.

Meč mi vypadl z ruky a byl jsem rád, že jsem zachytil dýku, která mi málem vypadla z pochvy.

Watchmen se po mě rozmáchl druhou rukou, takže jsem se musel vytáhnout nahoru.

Bodl jsem ho dýkou do obrovské dlaně, takže mě pustil, ale v zápětí mě, ještě v letu, zachytil druhou rukou.

Držel mě v pase a moje dýka zůstala zaražená v jeho druhé ruce.

Poslední zbraň co mi zbyla, byl luk.

Stáhl jsem ho ze zad a použil power shot.

V tětivě se opět objevil svítící šíp.

Natáhl jsem luk, co nejvíc to šlo a namířil na Watchmenovu hlavu. Když to uviděl, oči se mu zúžily a znovu, nesnesitelně zařval.

Na to jsem ale čekal.

Sotva otevřel zobák, pustil jsem tětivu.

Svítící šíp mu zaletěl hluboko do krku a zabodl se tam.

Watchmen se začal dusit, chytil se za krk a snažil se šíp vytáhnout.

Při tom povolil sevření a já se rozplácl na zemi.

Rychle jsem se sebral a rozhlédl se, kde je můj meč.

Naštěstí neležel daleko.

Doběhl jsem pro něj, zvedl ho a postavil se proti Watchmenovi.

Tomu už se podařilo vytáhnout šíp z krku a teď mě bedlivě pozoroval.

Najednou se po mě rozmáchl jeho obří rukou.

Nastavil jsem meč, tak aby se o něho řízl, než mě trefí, při tom jsem se skrčil a posunul se dopředu.

K mému překvapení se opravdu řízl, ale v ten moment nebyl čas nad tím přemýšlet.

Sekl jsem ho po noze, potom přes ruku, kterou se po mě ohnal, při čemž jsem mu vyřízl kus masa i s dýkou.

Rychle jsem ji sebral a vrazil mu ji do podbřišku.

Předklonil se a sevřel si břicho, což byla příležitost pro mě.

Napřáhl jsem se a vrazil mu meč hluboko do srdce.

Ještě jsem stihl popadnout dýku, než mě odhodil stranou a skácel se na zem ve smrtelné agonii.

Zmítal sebou jako šílený, ale nikde ani kapka krve.

Ztěžka jsem se zvedl a cítil jsem se jako kus zmuchlaného papíru.

Chytil jsem Watchmena za obrovskou hlavu a jediným tahem dýky ukončil jeho trápení.

Obluda naposledy vydechla a zmizela.

Ozářil mě kruh světla a level se mi zvýšil hned o tři.

Sebral jsem meč, zastrčil ho do pochvy, dýku taky a vrátil se k Adamantinovi. Ten jenom obdivně sledoval, jak se k němu belhám a tleskal mi.

Starší články

NAHORU TISK