• Literární salon
• MF Dnes
• Geminam
• 1.Úvod
• 2.Alice
• 3.Geminam
• 4.=GM=
• 5. Zácvik
• 6. De Serpientes
• 7. Lexus se zlobí
• 8. Na půl cesty
• 9. Nejlepší dárek
• 10. Lešení
• 11. Lyra

---

---

---

9. Nejlepší dárek

02.03.2011 15:15

Probudil jsem se na zemi na chodbě.

Vstal jsem a šel se podívat kdo všechno už tu je.

První, koho jsem potkal, byli Avarus a Nooger.

Seděli v jídelně u snídaně a vycházející slunce jim svítilo skrz dlouhé špičaté uši.

Když mě uviděli, odstrčil Avarus židli vedle sebe a nabídl mi, abych se najedl s nimi.

„Dneska musíme tu výzdobu dokončit do oběda. Potom na nás bude čekat Madeforwar.“ Řekl mi Avarus. „Napadl ho dokonalej dárek pro Adamantina.

Lexus, když je u sebe v hradu, nosí korunu. Bere jí jako svůj nejcennější poklad a hlídá si jí jako oko v hlavě.

To by byl dárek.“

„A jak ji chce od něj dostat?“ Zeptal jsem se, protože mi taková věc přišla dost odvážná a nesmyslná.

„To mi neřekl, ale určitě ji od něj nekoupí, má víc hluboko do kapsy než Lexovi vězni.“ Uchechtl se Nooger, který měl s Madeforwarem očividně taky nějaké veselé zkušenosti.

„Ten Madeforwar je nějak známá osobnost.“

„To víš, je s ním zábava a sežene ti, na co si vzpomeneš, jenom to nesměj být peníze.“ Rozesmál se Avarus.

 

Po chvíli se v jídelně sešel celý klan a za krátko nebylo co jíst. Desert Fox do sebe ládoval všechno, co mu přišlo pod ruku a už tak skromná snídaně v něm zmizela, než jsme se mi ostatní stihly na jídlo vůbec podívat.

Hned potom jsme začali dokončovat výzdobu hradu.

Už zbývalo jen posledních pár chodeb a každou chvíli jsme se v jedné z nich sešli tři nebo čtyři.

Věšení ozdob tak šlo rychle, a když jsme se sešli k obědu, vypadal hrad jako vánoční stromeček.

Desert Fox si opět zahrál na Brumbála, potom se usadil a pustil se do jídla.

Všichni jsme si rychle nabrali, aby na nás něco zbylo, ale zdálo se, že Desert má dost od snídaně.

Když už z jídla na stole byli jenom zbytky, rozpoutala se vášnivá diskuse.

Xahra tvrdil, že Lexus určitě nejí. Antitalent to popřel s tím, že Lexus jí, ale jenom to, co má na hradě.

„A co to je?“ zeptal jsem se ho.

„Prach a pavučiny.“ Smál se Desert Fox.

„Ještě tam má pavouky a netopýry.“ Opravil ho Antitalent a všichni jsme se rozesmáli.

O chvíli později Avarus vstal, pokynul mi, abych ho následoval a vyšel z jídelny, kde se ostatní se smíchem dohadovali o Lexově klanu.

„Madeforwar na nás čeká na náměstí v Giranu.“ Oznámil mi Avarus, když jsme vycházeli z hradní brány.

„To půjdeme do Giranu pěšky? Když mě sem vedl Adamantin, trvalo nám to asi dvě hodiny, s přestávkami kdy jsem zabíjel příšery.“

„To víš, že nepůjdeme pěšky. Od čeho máš stridera?“

„Co že to mám?“

„Aha ty asi stridera nemáš, když jsi tu po druhý. No nic, vezmu tě k sobě do sedla a až skončíme s touhle akcí, nějakého ti seženem.“ Řekl Avarus a vyndal z inventáře malou bronzovou trubku.

Přiložil ji k ústům a silně zatroubil.

Najednou se před ním objevilo obrovské, draku podobné zvíře.

Mělo jenom dvě obrovské nohy, masivní tělo, dlouhý ocas, hranatou hlavu s velikými zuby, na čele připevněný železný roh, na zádech dvě maličká křídla a mezi nimi sedlo.

Avarus na něj nasedl a pomohl mi sednout si za něho na striderova záda.

Potom popustil uzdu a striderovo obrovské tělo se dalo do pohybu.

Tohle zvíře dokázalo vyvinout obrovskou rychlost.

Do Giranu jsme dorazili ani ne za dvacet minut.

Sesoukal jsem se ze stridera a Avarus ho nechal zmizet.

Potom jsme do jedné z hlavních ulic a zamířili k náměstí.

Držel jsem se za Avarusem abych náhodou někde špatně neodbočil.

Najednou mě někdo chytil za rukáv, zacpal mi pusu a vtáhl do postranní uličky.

Vyděšeně jsem se podíval, kdo to je.

Přede mnou stála maličká trpaslice v nablýskaném červeno stříbrném brnění, s obrovským kladivem na zádech, které bylo asi tak dvakrát delší než ona a nad hlavou se jí vznášel nápis Madeforwar.

„Sakra to mi nikdo neřekl, že jsi holka.“

„Nejsem, jenom hraju za holčičí postavu.“ Odpověděl mi. Pochopil jsem, proč o něm tvrdí, že je šílenec.

„Proč jsi mě sem zatáhnul?“ zeptal jsem se a vytrhnul jsem se mu ze sevření.

„Udělám si z Avaruse srandu, sleduj.“ Řekl tiše a vykoukl z uličky.

Avarus šel dál jako by nic a evidentně si vůbec nevšiml, že jsem zmizel.

Madeforwar se k němu pomalu přikradl zezadu a při tom si opatrně sundal kladivo ze zad.

Už jsem se začínal bát, co udělá, ale on jenom poklepal Avarovi kladivem na rameno a když se otočil, proklouzl nepozorovaně za něj, takže si Avarus všimnul jenom mě.

„Na co čekáš? Na náměstí je to tudy.“ Zavolal na mě Avarus a Madeforwar za ním mi posunkem naznačil abych mu řekl, ať se otočí.

„Avarusi, otoč se!“ zavolal jsem na něj a rozběhl se k němu.

S udiveným výrazem se otočil. V ten moment mu Madeforwar sebral hůlku, podrazil mu kladivem nohy a namířil mu hůlkou na hlavu.

„Zase jsi prohrál, Avare. Co ty seš to za hráče?“ Rozesmál se Madeforwar.

„A co mi tou hůlkou asi uděláš. Ty na to snad máš skilly?“ odstrčil Avarus hůlku a vstal.

Já se jenom stěží bránil smíchu.

„To ne, ale můžu tě s ní praštit.“ Potěžkal Madeforwar hůlku a potom ji vrátil.

„Na to nemáš.“ Uzemnil ho Avarus.

„Takže vy dva byste chtěli Lexovu korunu jo?“ Řekl Madeforwar a na tváři se mu objevil potutelný úsměv.

„Bude to zajímavý, ale zvládnem to, tak poďte.“

 

Prošli jsme ulicí a dostali se na náměstí.

Madeforwar zahnul ke schodům vedoucím ke klášteru.

Vyšplhal se na ně s obtížemi, protože na jeho malé nožičky  byly schody moc vysoké.

Potom zamířil k vysoké elfce v bílé róbě s obrovským kloboukem.

Už od pohledu to bylo N.P.C.

„Potřebujeme do Adenu.“ Řekl jí Avarus.

Ona přikývla, před očima se mi zablesklo a najednou jsme stáli v úplně jiném městě.

Stáli jsme na čtvercovém náměstí vydlážděném modrými dlaždicemi. Kolem dokola se táhly jako hradby budovy s velikými klenutými vchody a na každé straně nádvoří byl východ z náměstí. Celé náměstí bylo rozděleno na půl schodištěm a druhé takové vedlo ke katedrále.

„Takže, zkontrolujte si všichni shoty, lektvary, zbraně a rychlý svitky a potom můžem vyrazit.“ Řekl Madeforwar.

„Nerozuměl jsem ničemu kromě zbraní.“ Oznámil jsem mu zmateně.

On si povzdechl, pokynul mi, abych šel za ním a vyrazil k jednomu vchodu do budovy.

Následoval jsem ho do obchodu. Za pultem tam stál člověk v černém brnění. Nejspíš taky N.P.C.

„D-čkový soulshoty, léčivý lektvary a listiny úniku.“

Nadiktoval mu Madeforwar.

Obchodník přikývl, sklonil se pod pult a vytáhl dvě zašpuntované lahvičky s bílým lektvarem, dvě elipsovité baňky s modrou výplní a dva svázané svitky.

Madeforwar se na něho naštvaně zadíval a potom spustil.

„Co si o mně myslíš? Shotů aspoň sedm tisíc lektvarů tak dvě stě a svitků sto.“

Obchodník přikývl a  namířil prstem na jeho inventář.

„Ne mě … jemu!“ odporoval Madeforwar.

N.P.C si povzdechl a namířil prstem na můj inventář.

Ten najednou ztěžknul.

Madeforwar vzal z pultu těch šest věcí a začal mi je ukazovat.

„Tohle je lektvar života. Vypiješ to a patnáct sekund ti to doplňuje život po stovce.“ Podal mi lahvičky s bílou tekutinou.

„Tohle jsou soulshoty. Tady to zmáčkneš a dáš do inventáře. Zvyšujou účinnost zbraní a takhle se používaj automaticky.“ Podal mi modré baňky.

„A tohle jsou rychlý svitky. Musíš mít pořád přístup k ohni. Když chceš odněkud rychle zmizet, stačí tohle spálit a přitom to držet v ruce. Odnese tě do nejbližšího města.“

„A jak mám mít pořád přístup k ohni? To mám s sebou pořád tahat pochodeň?“

Madeforwar vytáhl z mého toulce šíp, chvíli se soustředil a potom šíp vzplanul.

„Stačí si to představit.“ Vrátil mi šíp a vyšel z obchodu.

 

O chvilku později jsme vycházeli z brány za Adenem.

Před námi byla veliká zahrada ohraničená hradbami a na druhé straně se do výšky vzpínali věže Adénského hradu.

„Poďte k tý hradbě a snažte se aby si vás nikdo nevšimnul.“ Řekl Madeforwar a přikrčil se.

Proplížili jsme se až k hradní bráně.

Na hradbě tam stáli dva lidi a hlídali okolí.

Naštěstí pro nás se tak blízko k hradbě nedívali.

Obešli jsme hrad k zadní hradbě.

Byl tam kopec dolů a asi v polovině cesty od jednoho konce hradby ke druhému, ve výšce pěti metrů zela díra v hradbě.

Madeforwar vytáhl z inventáře dlouhý provaz s hákem na konci a hodil ho nahoru.

Za něco se tam zachytil a my po něm vylezli nahoru.

Před námi se rozkládalo nádvoří a kousek od nás byl zadní vchod do hradu.

Madeforwar k němu přišel a s námahou otevřel obrovské železem vyztužené dveře.

Před námi byla chodba, naprosto prázdná, neudržovaná, s mnoha pavučinami a jenom s jednou pochodní.

„Lexus je určitě v trůnním sále. Avare, ty tu počkej, než se vrátíme. Musíme mít volnou cestu.“

Kývl na něho Madeforwar.

Prošli jsme pár chodeb a před námi se objevily dveře.

„Takže. Já tu počkám ještě deset minut. Potom tam vtrhnu a zabavim ho. Do tý doby musíš projít tuhle chodbu, vylézt po schodech nahoru a dostat se tak nad trůnní sál. Tam vezmeš luk, přivážeš na šíp provaz a střelíš ho do stěny na druhý straně. Až bude Lexus pod ním, skočíš dolů, vezmeš mu korunu a utečeš. Já se pokusim utéct taky, ale kdyby se mi to nepovedlo, mam pod brněním na pravém rameni rychlej svitek. Když mě chytnou, střel do něho zapálenej šíp!“ řekl mi Madefor war a ukázal do chodby napravo.

Prošel jsem jí, zahnul vpravo, po schodech nahoru a ocitl jsem se na ochozu.

Pode mnou byl trůnní sál, napravo na vyvýšeném místě stál trůn a v něm si hověl Lexus.

Přivázal jsem provaz, který mi dal Madeforwar, k šípu a vystřelil ho na stěnu naproti.

Když jsem se ujistil že tam drží, vylezl jsem po něm doprostřed místnosti a čekal.

 

Po chvíli se rozletěli dveře a vstoupil Madeforwar.

„Lexusi! Vstaň a bojuj se mnou!“ zakřičel.

Lexus se nejdřív zatvářil zmateně, potom ho ale ovládla arogance a zuřivost.

Zařval, chopil se obrovského meče který měl opřený zezadu o trůn a rozeběhl se proti Madeforwarovi.

K mému zděšení se mu tenhle prcek rozeběhl naproti.

Střetli se přesně pode mnou.

Lexus po něm skočil, ale Madeforwar se přikrčil a nachal Luxuse aby se za ním rozplácl jak široký tak dlouhý.

Ten se ale ihned zvedl a zaútočil.

Madeforwar ani nevytáhl kladivo.

Jenom uskakoval Lexovým mocným úderům a snažil se ho dostat zpátky pode mě.

Konečně se mu to podařilo.

Pustil jsem provaz a padal dolů. Ještě ve vzduchu jsem hmátnul na Lexovu hlavu a sebral z ní korunu.

Rychle jsem se vzpamatoval z pádu a než si Lexus uvědomil co se děje, už jsme oba utíkali pryč.

„Chyťte je!“ zařval za námi Lexus a začal nás pronásledovat.

Proběhli jsme chodbami a ocitly se u Avarus.

„Rychle ty dveře otevři!“ křičel na něj Madeforwar.

„Nemůžu, zamknuli se. Musíš je rozbít.“

Madeforwar zaklel a přiběhl ke dveřím. Začal do nich bušit kladivem a klel při tom.

„Proč prostě nepoužijeme rychlé svitky?“ Zeptal jsem se.

„Ten svitek musí celej shořet aby tě přenes, a než shoří přiběhne sem Lexus a natrhne nám …“ zaklel Madeforwar.

Jako na zavolanou se na konci chodby objevil Lexus.

„Támhle sou. Chyťte je!“ Zakřičel.

Zpoza něho se vyřítilo dobrých dvacet lidí a elfů.

„No tak střílejte proboha než ty dveře rozbiju!“ zakřičel Madeforwar a uhodil do dveří.

Avarus se chopil hůlky a já luku.

Začali jsme pálit na Lexovu družinu.

Avarus vysílal zvláštní kouzla podobná malým tornádům. Bylo to hodně účinné kouzlo, protože na tři zásahy zabil prvního z nich a pustil se do druhého.

Já párkrát vystřelil, čímž jsem jednoho z nich zabil a dalšího zranil, vytasil jsem dýku a připravil se na boj.

První Lexův voják který k nám doběhl vzápětí skončil s dýkou v krku a svalil se k zemi mrtvý.

Zbývalo jich však ještě dvanáct.

Avarus vysílal jedno kouzlo za druhým a držel si je od těla, zatímco já měl v celku problémy.

Útočili na mě tři najednou a já nestíhal uhýbat všem ranám.

Za chvilku jsem měl roztrhané brnění a všude po těle krvavé podlitiny.

„Made! Poď nám pomoct!“ zařval Avarus a zabil dalšího elfa.

Madeforwar naposledy uhodil kladivem do dveří, ve kterých se sice objevila veliká puklina, ale jinak pořád drželi.

Zamával kladivem nad hlavou a pustil se do útočníků.

Hned první, který už napřahoval ruku a chystal se mě zabít, skončil po ráně kladivem na podlaze v nepřirozené poloze a ještě chvilku sebou škubal.

Nikdo z protivníků neměl pořádné brnění, víceméně byli svým oblečením podobní mě.

Proti Avarusovi v lesklém černo stříbrné róbě a Madeforwarovi v zářivém červeno stříbrném brnění neměli šanci.

Stihl jsem zabít ještě jednoho, něž moji přátelé dostali zbytek protivníků.

Lexův potměšilý výraz přešel v nepříčetnost.

Zařval a rozběhl se proti nám.

Já a Avarus jsme se připravili uskočit, ale Madeforwas si stoupnul přede dveře, zapřel se do země a čekal na náraz.

V poslední vteřině, když už byl Lexus na dosah a z očí mu sršela smrt, tenhle maličký, proti Lexovi skoro nepatrný človíček neuvěřitelnou rychlostí ustoupil a ještě stihl Luxovi uštědřit ránu kladivem do zad.

Obrovský ork proletěl vzduchem a narazil do dveří, které se pod jeho vahou rozpadli.

„Dělejte, než se zvedne!“ zapištěl Madeforwar a všichni tři jsme vyběhli z hradu.

Starší články

• 9. Nejlepší dárek
• 8. Na půl cesty
• 7. Lexus se zlobí
• 6. De Serpientes
• 5. Zácvik

 

NAHORU TISK

 

---

Vytvořeno v rámci projektu č. CZ.1.07/1.1.13/22.0029
Otevřená škola - Moderní, atraktivní, komunikativní

Realizátor projektu